My aunt Rose Janas Durak
Původní text z 10 dubna 2014, jsem výrazněji aktualizoval 16. května 2014.
Rozálie Janásová, nevlastní sestra mého otce, utekla z domova a zamířila lodí do USA v roce 1915, krátce po dovršení věku patnácti let. (Do aktuálního zjištění přesného data jsem byl v domnění, že emigrovala v roce 1916). Nezletilého děcka se záhy ujal jiný český emigrant, Josef (Joseph) Durak. Pracoval ve Fordově detroitské automobilce. Poté, kdy má teta nabyla plnoletosti, se konala svatba. Tím se z ní stala Rose Durak. Můj děda, její otec, u nich žil ve 30. létech minulého století několik let.
Durakovi měli dva syny, Josefa a Jaroslava. Jeden je, či byl, lékařem, druhý profesorem. Profesor měl jednoho syna. V den jeho sedmnáctých narozenin jej před jejich domem srazil a usmrtil projíždějící vůz. To před zraky rodičů a četných hostů, kteří se sjeli na oslavu. (Podle počátečních vět zpráviček zveřejněných ve dvou tehdejších tamních novinách jsem nyní na internetu zjistil, že nešťastná událost se přihodila 11. 11. 1963. Řidič vozu byl ve věku 77 let a společně s ním jela ve voze jeho o dva roky mladší žena. Celé články bych mohl přečíst po registraci a zaplacení jistého poplatku. Kromě jména nešťastného chlapce bych však nic významnějšího pro rodokmen nezjistil). Druhý můj nevlastní bratranec, lékař, měl dětí několik. Křestní jména mých bratranců zatím neumím přiřadit k jejich povoláním a netuším, zda oba ještě žijí. Neznám ani jména jejich dětí. Snad někdy najdu podrobnosti v korespondenci z rodinného archivu, na internetu nebo svou roli zahraje tetička náhoda.
Můj otec vedl se svou sestrou četnou korespondenci. Z Ameriky nám docházely balíky s různými věcmi. Stále si pamatuji na chuť vynikající čokolády a na dolary vkládané do dopisů. Zřejmě každý dopis z kapitalistické ciziny byl prosvěcován, případně otevírán a kontrolován jeho obsah. Ten s vloženými bankovkami přicházel přelepený lepicí páskou, přes kterou bylo otištěno kulaté razítko se státním znakem a nápisem Devizová kontrola. Navíc byl orazítkován dalším poštovním odesílacím místem – Praha 120. V obálce byl vložen lístek oznamující kolik USD, či jiné valuty, dopis obsahuje. Částka byla vepsána rukou do natištěného oznámení sdělujícího, že valuty musí být vyměněny v bance, tuším do 7 dní, za koruny a pohrůžkou sankce v případě neprovedení výměny. Lístky nebyly číslovány, datovány ani na nich nebylo uvedeno jméno odesilatele či adresáta peněžního daru. Od počátku 60. let mí rodiče došlé valuty neměnili, a nic se nedělo. (Jiné USD nám po svatbě dal otec mé ženy. Od dob I. republiky měl pobočku někdejší „Raiffeisenky“. Dolary nabízené k výměně za koruny lidmi vracejícími se z práce v USA, jim většinou proplácel ze svých prostředků a ponechával si je, byť tehdejší československá koruna měla značnou váhu. S mírnými rozpaky jsme se s mou ženou dívali v polovině 60. let na dolarové bankovky emitované vesměs ve dvacátých a třicátých létech. Tchán pravil, že jistě stále platí. Ostatně on za ně občas nakupoval v 50. létech v Darexu, pozdějším Tuzexu. Měl pravdu, zatímco čs. koruny ze stejného období jako ony dolary měly již jen případnou sběratelskou hodnotu, americká platidla měla stálou platnost).
Teta Rose přijela do ČSR jen jednou, na podzim roku 1948. Měla k tomu vážný důvod – chtěla dostat z doživotního vězení svého vlastního bratra Jana. (O důvodech mnohaletého žaláře se zmiňuji ve vzpomínkové pasáži věnované mému strýci). Díky změně poměrů po Únoru 48 se jí podařilo to, oč se marně pokoušela v předchozím čtvrtstoletí. Bohatými dary, kožichy, ledničkami, šperky a podobnými příjemnostmi, uplatila manželky rozhodujících vysokých funkcionářů. Strýc Jan byl podmínečně propuštěn. Můj otec v té době trpěl žaludečními vředy. Záhy jej problémů zbavily zásilky léků z USA, z nichž si část přisvojovalo československé zdravotnictví, nejspíše pro prominentní osoby.
Strýc Joseph se přijel podívat do rodné země až v roce 1967. Můj otec jej zavezl na mnohá místa. Jako starší člověk se strýc nedokázal příliš orientovat ve zdejších poměrech. Třeba na návštěvách někdejších dávných známých či příbuzných jim dával vždy nějaký peníz. Ne však USD, ale dolary vyměněné v bance za čs. koruny. Určitou částku musel devízový cizozemec po příjezdu do ČSSR vyměnit, podle délky plánovaného pobytu, za úřední kurs. Byl zhruba 1 USD:7 Kčs. Další oficiální směna byla možná, ve stejném kursu, za TK, tj. tuzexové koruny, lidově bony. Netuším, co si o dárcích mysleli obdarovaní. Po mnoha létech se naplňují tehdejší strýcovy obavy z budoucnosti města Detroit. Jeho obyvatelé byli znepokojeni tím, když se do některé ulice nastěhovala černošská rodina. Ceny domů ihned prudce klesaly a bílé rodiny se stěhovaly jinam. Proto si Durakovi počátkem 60. let prozíravě koupili rezidenci na jednom z ostrovů v Michiganském jezeře. Fotky strýc nepřivezl a nás zajímalo, jak je rezidence velká. On se snažil v paměti počítat a dospěl k závěru, že v domě je asi 16 „rúmů“. Drobnější trhlina nastala ve vzájemných vztazích po strýcově odjezdu. Teta napsala, že Josef byl velmi spokojen a že na pokrytí alespoň některých výdajů, které můj otec při jeho pobytu utratil, posílá 1500 USD. Peníze nepřišly ani po otcově dotazu, zda se někam „nezatoulaly“.
V době strýcovy návštěvy jsme s mou ženou žili v Brně. Dnes už nevím proč jsme neměli zájem o navázání osobních nebo korespondenčních kontaktů buď se „starými“ Durákovými, nebo s jejich syny či vnuky. Před několika léty naše dcera náhodně našla na internetu dotaz Geryho Duraka snažícího se zjistit nějaké bližší údaje o předcích pocházejících z Československa. Dotaz byl na web vložen v září 2005. Tazateli se snažilo odpovědět několik lidí. Některé odpovědi však byly „zcela mimo mísu“. Relevantní údaje, pouze však o Nové Lhotě, poskytl ve své odpovědi pouze jakýsi Thomas Kerwin. Pátrání bylo staré asi pět let a na naši odpověď již nikdo nereagoval.
V obrazové příloze mé vzpomínky publikuji několik naskenovaných fotografií z 50. – 60. let, které jsem našel v domácím archivu. Na jeden snímek připsala teta adresu 3625 Oakman Bvld., Detroit 4, na dalším je rodina před jiným domem a připsáno „to je také náš dom“. Poslední z fotografií je barevná, nejspíše ze 70. let. Na rub fotografie teta připsala, že jsou u syna „dochtora“, má velký dům s deseti světnicemi. (Popisky na fotografiích byly dříve docela běžnou, navíc trvalou informací sdělující, kdo a co je na snímku). Chápu, proč se teta i strýc chlubili svými domy. V Americe již od začátku minulého století platila zásada – mít vlastní auto a dům.
Město Detroit kdysi orientované výhradně na automobilový průmysl, díky jehož „úrodným létům“ bylo označováno za výkladní skříň amerického středozápadu, je řadu let silně zadluženo, chátrá a stává se z něj ghetto. Historii města i jeho současnost výstižně ukazuje britský dokument z roku 2009, Requiem pro Detroit, vysílaný na ČT2 11. května 2014
Díky internetu jsem z matriky zemřelých v USA zjistil, a do rodokmenu rodiny Janásových mohl doplnit přesná data: Rose Durak, narozena dne 30. 3. 1900, zemřela 1. 4. 1982. Joseph Durak, narozen 16. 12. 1884, zemřel 1. 10. 1984. Jejich posledním bydlištěm v Detroitu, Wayne County, byl dům na West Outer Drive.
Dalším vyhledáváním ve veřejných, věrohodných a nezpoplatněných, webových stránkách - U.S. Federal Population Census - z roku 1930 a 1940 jsem zjistil, že syn Joseph (na fotografii Josef) se Durakovým narodil v roce 1919 a syn Gerald (Jaroslav) v roce 1922. V roce 1940 měli v Detroit City dům na Ward 18. U obou rodičů je uvedeno jako místo narození Czechoslovakia. (Domnívám se, že americké úřady by neměly pro období do roku 1918 uvádět název Československo, ale Rakousko-Uhersko, případně Rakousko).
Velmi přínosnou byla pro mne odpověď jakési Karin na dotaz v jednom americkém genealogickém fóru. Dotaz, asi z roku 2013, zní:: „My husbands grandmother's name before she got married was Rose Janis. She was supposedly from Movaria, maybe Prague. She immigrated to US about 1911. She came alone as a young teen. We are unable to find any such name on the geneaology forums. Is it possible Janis was a name of that geographic area? What might have been some reasons for the immigration. For starters“. Na žádost Karin o upřesnění některých dat a údajů třeba odpovídá, že nezná dívčí jméno, že by ale by jejím bydlištěm v Rakousku nebo Čechách mohla být „Novahlosolvia“.
Přestože jedinými záchytnými body bylo správné křestní jméno Rose, zkomolené názvy příjmení Janás i obce Nová Lhota, úžasné Karin se podařilo vypátrat až neskutečné detaily. Ve svých odpovědích vždy odkazuje na zdroje: U.S. Census 1930, Michigan Marriage records, (přičemž třeba Familyserch komolí příjmení mé tety na Janos), až po pátrání v lodních záznamech po lidech, kteří v inkriminovaném období připlouvali z Evropy do Ameriky. Netuším, kolik bylo takových lodí mezi léty 1911 – 1915 a kolik stovek či tisíců osob na nich přeplulo oceán.
Karin nejenže uvedla do správné transkripce znění jména Janas, ale zjistila i jména rodičů dědy a babičky manžela tazatelky. Dozvídám se, že rodiče mého strýce se jmenovali „George Durak and Anna Polock“, neboli Jiří Durák a Anna, nejspíše Poláková, a správně uvádí, že rodiče mé tety byli „Thomas & Rose Janas“ -Tomáš a Rozálie Janásovi. Z lodních záznamů pak Karin vyčetla, že má teta připlula do USA na palubě lodi Rotterdam a v New Yorku se vylodila 20. září 1915 – passenger list, pg. 68, line 30. „She lists her last place of residence as Nowa Hlsta and her father Tomasz Janas as her contact back in Austria….“. Zkomolen je sice název bydliště Nová Lhota, jméno otce je v transkripci uvedeno přesně. Imigračním úředníkům Rose sdělila, že cestuje za svým bratrem Martinem Janásem, žijícím ve městě Lansing, stát Michigan. Karin svou nezištnou odpověď uzavírá sdělením, že svatba Rose a Josepha se konala zhruba za 2,5 roku. (Nelhala-li Rose imigračním úředníkům, pak bych mohl v rodokmenu přidat mému otci dalšího nevlastního bratra, Martina).
Tazatelka se dozvěděla správná jména několika osob a některá konkrétní data. Název obce, ze které Rose emigrovala, však identifikován nebyl. Na otázku proč asi Rose emigrovala do USA. Karin odpovídá, že v Evropě probíhala v té době malá válka.
Uvidíme, zda vzdálená americká příbuzná zareaguje na naši odpověď vloženou k jejímu dotazu.